Turecko 3.-10.10.2012

Pokoj máme slunný a čisty, televizi jsme nezapli ani jednou...


Hotel Side breeze je dál od pláže, okolní hotely na tom nejsou líp, v noci jsou krásně osvětlené


Bývalá mešita, nyní Nevlanovo muzeum (povinná zastávka na cestě do Kapadokie)


Historické texty


Kapadokie zahalená do mraků - cestou nám pršelo, ale navečer se déšť utišil


Ve výrobně zboží z onyxu


Troubel z onyxu, ale moc ke kouření není...


V kavárně vykutané v tufovém sloupu


Nafukování balónu (nejdříve vzduchem z ventilátorů)


Starty balónů připomínaly vstávání kyklopů nad údolím Kapadokie


Také náš balón finišuje ke startu


Startuje velké množství balónů, v každém cca 20 lidí, no snad se nesrazíme...


Nejdříve letíme nad vesničkou postavenou v symbióze s obydlím v tufovém masívu


Takhle se na mešitu jen tak někdo nepodívá


A konečně vychází slunce, po včerejším deštivém dni, je to jako zázrak


První paprsky osvětlují kaňony a věže Kapadokie


Balóny jsou obrovské (45 metrů na výšku) a do koše se vměstná více než 20 lidí


Každý balón si pluje svou cestou, vzduch má v každé výšce jinou rychlost i směr


Úrodná krajina tureckého vnitrozemí za východu slunce je tuze malebná


Z výšky 500m jsou níže letoucí balóny jak barevné kuličky na koberci


A pod námi vstává městečko ke svému pravidelnému pracovnímu dni


Balón má na boku ovladatelné výfuky horkého vzduchu a tak se neustále pomalinku otáčíme a všichni mají hezký výhled na všechny strany


Vzduchoplavec...


... a náš pilot (perfektně uměl polsky a anglicky a po celý let nám povídal zajímavosti o balónu i samotném letu)


Pomalinku směřujeme k Open air muzeu...


V národních barvách


Údolí bylo bohužel ve stínu a tak po dosednutí (jak do bavlnky) vyfukujeme horký vzduch


Pohled směrem k Open air muzeu, následují přistávací manévry dalších balónů


Cestující pomáhají vyšlapat z balónu vzduch - ale všichni skončí se zamazanými zády od hlíny


Krátká zastávka u typických věží z tufu a nahoře uloženým kamenem z tvrdšího materiálu


Výroba obrazu (obdoba koberce, ale mnohem nimravější práce) - takový obraz dělá až 7 let


Ukázky dvojitého uzlíku, který zajišťuje, že se koberec nerozpadne ani za desítky let


Předení morušových vláken do hedvábných nití


Zářivě bílý povrch v kontrastu s barevnými vrstvami okolních kopců


Typické útvary Kapadokie


Nevím co na tom Dáša viděla, ale přinutila mne udělat jí před tou věží fotku ;o)


Kapadokie má rozlohu cca 200km čtverečních a tak můžete být v některých místech docela sami i v nejfrekventovanější době


Pohled z plošiny na věžě s klasickými tvary


Panorama od restaurace, kde jsme se stavovali na oběd před definitivním opuštění Kapadokie


Památeční fotka


V podzemním městě cestou zpátky


Labyrint původně sedmipatrový s důmyslnými uzávěrami, dnes jsou přístupné nejvyšší tři patra


Cesta mikrobusem se slaboučkým motorem trvala hodně dlouho, ale západ slunce stál za to


Před přistáním v Brně jsme vletěli do mraků, na kterých slunce vykreslilo obrys letadla s barevnou aurou

---

(c) 2012 Vítězslav Platoš